Scandinavia Tour 2018

Hory prostírající se kolem ledovce Folgefonna
Hory prostírající se kolem ledovce Folgefonna

13 dní, jedna dodávka, 3.965 najetých kilometrů

Praha - Eckernförde - Odense - Hillerød - Kodaň - Malmö - Ystad - Lund - Göteborg - Oslo - Maurangerfjord - Larvik - Hamburg - Praha

Po bezmála dvaceti prázdninových zahraničních cestách proležených na pláži, ze kterých si poměrnou část už ani nevybavuju (i vzhledem k věku je to prakticky nemožné), jsme se konečně rozhodli pro změnu. Tentokrát jsme se vydali dodávkou na "cestovní" dovolenou do Skandinávie se stanoveným cílem: Dánsko, Švédsko a Norsko. Očekávání bylo vysoké, zejména při pomyšlení na protrpěné hodiny s beznadějně sluncem spáleným tělem u pobřeží Středozemního moře. To bychom si ale nesměli vybrat léto, kdy celá Skandinávie zažívala nejteplejší období za posledních dvě stě let (ve Švédsku nezažili podobné teploty od roku 1811).

První zastávkou na naší cestě bylo německé lázeňské městečko Eckernförde, kde kromě historického centra a přístavu vpravdě stály za zmínku asi jen ty lázně (do kterých jsme se ale nepodívali). První koupání v Baltském moři bylo příjemným překvapením vzhledem k faktu, že už na severu Německa ukazoval teploměr hodnoty kolem 30 stupňů Celsia.

Pobřeží první zastávky - Eckernförde
Pobřeží první zastávky - Eckernförde

Další den už nabízel větší dobrodružství, přes Odense jsme dojeli do Hillerødu, který nabízel prohlídku naprosto neskutečného zámku Frederiksborg (největší renesanční zámek v Evropě). Zámek leží na třech ostrůvcích Zámeckého jezera a obklopují ho nádherně upravené zahrady a parky. Do Hillerødu dojedete asi za necelých 30 minut z Kodaně, pokud tedy budete v okolí (a budete disponovat autem), návštěvu rozhodně doporučuju. 

Ve stejný den bylo v plánu dojet až do Kodaně, kde jsme strávili následující dva dny. Po ubytování a asi hodinovém odpočinku jsme vyrazili na první obhlídku města, v jehož úplném centru jsme se nacházeli. Přes náplavku u Islands Brygge jsme se podél vodních kanálů a ostrovů vydali směrem k Christianshavn,Vor Frelsers Kirche až k pověstné Christianii. O Christianii jste toho už mohli pravděpodobně hodně slyšet, sami obyvatelé se nazývají "městem ve městě", distancují se od městského zařazení, pohrdají Evropskou unií a prakticky jakýmkoli systémem. To možná na první pohled působí trochu strašidelně, uvnitř čtyř uzavřených zdí se ale ukrývá místo s příjemnými kavárnami, uměleckými prostory a výstavami, místo potkávání všech různých vrstev, tržiště s ručně vyráběným oblečením a doplňky, koncertním pódiem, restauracemi a hospodami. A taky pouličními prodejci marihuany a hašiše. Nevím, jak to ve Christianii vypadalo v minulých letech, dnes se ale jedná o prakticky normální tržiště, kde u každého většího stánku zaplatíte kartou, pobavíte se s obsluhou nebo si projdete komentovanou prohlídku celého komplexu s místními obyvateli (každý den mezi 13-15 hodinou, jako fakt!).

Christiania
Christiania

Druhý den v Kodani byl ve znamení poznávání všech nutných památek, ale trochu netradičně jsme jako začátek celodenní cesty (po každodenním ranním koupání na místní "náplavce") zvolili zábavní park Tivoli (těm, kteří mají v sobě pořád aspoň kousek dítěte velmi doporučuju, jen se třeba oproti vídeňskému Prateru trochu plácnete přes kapsu...). Kromě toho se dá většina "důležitých" památek a atrakcí v centru obejít pěšky prakticky za jedno odpoledne, a tak nám na denním plánu nechybělo ani setkání s dvěma autobusy turistů z Asie a jednou Karosou z Náchoda při tradičním hromadném focení u "Malé mořské víly". Co ale nemohlo chybět a přišlo na řadu až poslední ráno strávené v Kodani, bylo kolo. Teprve až v cyklistickém sedle lze pochopit hlavní kouzlo Kodaně, aspoň na chvíli být součástí cyklokultury města je skvělý zážitek. Kola tu mají svá pevná pravidla, která se však snadno dají odpozorovat přímo za jízdy. A co je na tom všem nejlepší - s cyklisty tu naprosto všichni počítají, takže se provozu nemusíte ani trochu bát. Ani skútrů projíždějících vedle vás v cyklopruhu, ani kamionů, kteří vám (a zástupu dalších 20 cyklokolegů za/před vámi) rádi dají přednost.

Z Kodaně následoval přejezd do švédského Malmö, který byl sám o sobě zážitkem. Tak, jako se do Dánska přejíždí po obrovských, nad Baltským a Severním mořem postavených mostech, z Kodaně téměř až do Malmö míří pár kilometrů dlouhý podmořský tunel (a pak taky most, aby to nikomu nebylo líto). A i když vás do této chvíle v životě nikdy nepřepadla ani ta nejmenší forma klaustrofobie, asi málokdo se 20 metrů pod oceánským dnem v autě cítí úplně spokojeně. Malmö je město dvou tváří, jedné historické, kterou se prezentuje zejména jeho centrum a přilehlé oblasti. Čím více se ale přibližujete dominantě města (a prakticky celého Švédska), monumentální stavbě Turning Torso, tím více se z Malmö stává přehlídka moderní architektury, luxusních bytů a plážových rezidencí. Zážitek z celého města vám však skutečnost, že se vaše ubytování nachází zhruba 20 metrů právě od pověstného mrakodrapu, rozhodně nezkazí. Minimálně jako orientační bod v nočních hodinách je to totiž velkou výhodou. Jih Švédska nabízí spoustu zajímavých míst k vidění, jedním z nich je v dojezdové vzdálenosti (cca hodina jízdy autem za město Ystad) švédská "alternativa" Stonehenge Ales Stonar, v angličtině Ale's Stones. Dalším městem v dojezdové vzdálenosti od Malmö, které stojí za návštěvu, je asi 30 km vzdálené město Lund.

Turning Torso
Turning Torso

Další bodem programu bylo krátké zastavení v Göteborgu, kde je nutností (a zároveň prakticky nemožné je minout) navštívit přilehlé městské parky. Ty prakticky nejdou minout, i když se do jednoho nepodíváte, za zhruba pět metrů totiž potkáte další. Pravděpodobně nejznámější a nejnavštěvovanější je Trädgårdsföreningen, kde se nachází i vnitřní botanická zahrada. Jediné, na co je třeba v tomto případě myslet, je zavírací doba parku, která je stanovena na osmou hodinu večerní.

Poté následoval další hraniční přejezd do Norska a s ním taky úplně první hraniční kontrola. Především kvůli vlastní obrovské dani (bezmála 200%) za alkohol a tabákové výrobky si totiž Norové hlídají dovezené množství těchto pochutin. V Norsku nás čekala nejdelší část výletu, první dvoudenní zastávka byla v norském hlavním městě - Oslu. Oslo je proslavené zejména svojí moderní architekturou, kterou jezdí obdivovat architekti z celého světa. Nekonvenční, a přitom stále plynulý přechod městské historické zástavby do futuristických kancelářských a obytných budov je minimálně evropskou raritou a ne nadarmo se Norsku občas přezdívá "evropská Dubaj". Královský palác, parlament, národní divadlo, radnice a v neposlední řadě nákupní čtvrti v každou denní dobu oplývají turistickou návštěvou, zatímco místní se tak jako na všech předchozích zastávkách radují z nezvyklého extrémně teplého počasí a polehávají na plážích, náplavkách a s nadšením se koupou v jindy ledovém Severním moři.

Budova opery v Oslu
Budova opery v Oslu

Druhou a nejočekávanější zastávkou v Norsku byly fjordy na západním pobřeží, konkrétně oblast kolem ledovce Folgefonna - Maurangerfjord Hardangerfjord. Tam nás naprosto odříznuté od civilizace čekalo prozkoumávání národních parků, šplhání po horách a koupání v současné chvíli už ledové mořské vodě. Zatímco do návštěvy Osla nás provázely teploty v rozmezí 30-35 stupňů Celsia, po přejezdu do horských oblastí se teplota snížila až na 16 stupňů (přičemž teplota moře klesla velmi rapidně). Teprve až s norskou přírodou jsme pochopili, v čem se nachází kouzlo této země. Lidskou rukou neporušené národní parky, ve kterých se volně prohání ovce, prasata a krávy (losa se nám najít nepodařilo, ale cedule vás před setkáním s ním varují prakticky u každé cesty), všudypřítomné vodopády, jezera nebo hory s trvalým sněhovým a ledovým pokrytím jsou zkrátka lákadlem, které nadchne i jinak ne příliš turisticky zaměřené návštěvníky. Všechny navštívené přírodní krásy se jen těžko popisují (a ještě hůře fotograficky zaznamenávají), v případě, že vás tedy čtení navnadilo, rozhodně doporučuji vyrazit dřív, než do skandinávských oblastí opět dorazí mrazivé počasí.

Cesta národním parkem k jezeru Bondhusvatnet
Cesta národním parkem k jezeru Bondhusvatnet

Po opuštění fjordů a odvážném svlažení v tamní vodě (check) již započala zpáteční cesta našeho výletu. Přes návštěvu a nocleh v jižně položeném městě Larvik, ze kterého vyrážel náš trajekt mířící do dánského přístavu Hirtshals, jsme již bez dalších zastávek vyrazili napříč Dánskem do německého Hamburgu, kde nás čekala už jenom návštěva místní zoologické zahrady a poslední nocleh. Díky nečekaným kolonám se nám ale podařilo ZOO i jakýkoli jiný náhradní program nestihnout, a tak jsme si jen líně prošli "poutavou" Reeperbahn a přilehlé (podobně "poutavé") ulice a šli naposledy vydechnout v zahraničí. Poté už stačilo zvládnout jen přímou cestu zpět do Prahy, nejdelší úsek z bezmála 4.000 najetých kilometrů (úplně přesně 3.965 km autem + cca 170 km na trajektu) v rozmezí třinácti cestovních dní. 


Text: Matěj Chalupa

Foto: iPhone 7, DJI Spark (více na www.instagram.com/matej.chalupaa)